Listopadové setkání nad knihami člověka, co měl rád lidi
Tématem listopadového Setkání s knížkou byly životní i literární příběhy francouzského spisovatele a letce Antoina de Saint-Exupéry(ho). Sešli jsme se, členové i příznivci z řad veřejnosti, v úterý 26. listopadu v našem Fox klubu, který jsme téměř zaplnili. Svíčky a chvojí nám byly připomínkou Adventu a Vánoc.
My, kteří jsme program připravovali (Hynek, Macek, Radek, Eva) jsme museli konstatovat, že šlo nejen o setkání, ale přímo utkání. Utkání s geniem, složitým člověkem, vizionářem a současně s nebojácným letcem. Není lehké prokousat se jeho knihami s nadčasovými myšlenkami a jeho osobností. Je nutné všechno načíst, nechat zrát a pokusit se pochopit tak, aby bylo možné vlastními slovy našim posluchačům smysl i fakta předložit. Musíme mít na paměti, aby přítomní neusínali, nebo neodcházeli. Domnívám se, že se to povedlo. Ještě dodávám, že nikdy neopisujeme z předmluv a doslovů, které napsaly cizí hlavy. Používáme pouze pečlivě vybrané citace, někdy části videí, nebo film.
Hynek nás v prvním vstupu seznámil se základními životními daty a knihami Saint-Exupéryho. Uvedl nás do tématu. Posléze se věnoval knize MALÝ PRINC. Všichni jsme si připomněli světoznámé dialogy mezi ztroskotavším letcem a blonďatým chlapcem z malé planety. Debatují, mimo jiné, i o několika lidských nectnostech. Každý z nás si mohl na chvíli uvědomit, jak je současný svět nemocný. Nicméně, Malý princ jak autorovi, tak i nám nabídl naději. Pokud se budeme dívat jakoby za to, co vidíme, objevíme pravou krásu světa.
Marcela se nejprve svěřila, jak obtížné je se do spisovatelových knih zanořit. Svým krásným hlasem přečetla některá Saint-Exupéryho kréda, která považovala za nejhlubší. Nikdo z nás neumí tak předčítat jako ona. V druhém vstupu se zabývala CITADELOU, což je poslední autorova kniha, nejsložitější a mírně chaotická.
Eva se pustila do obecnější roviny - osudu knih, které se jeví jako myšlenkový skok. Jak je mohou vstřebávat čtenáři od mládí směrem k vyššímu věku, od naivity k vyzrálosti. Sebekriticky vše uvedla na vlastním příkladu. Snažila vystihnout i vrtošivou račí povahu autora. Jeho hrdinnou sochu mírně sundala z kamenného soklu. Knížka, které se Eva věnovala, se jmenovala ZEMĚ LIDÍ. Je o lidech, ale spíš o lidství jako takovém. Ke konci setkání se Eva snažila vyložit skutečnosti posledního záhadného letu Antoina de Saint-Exupéry. Výzkum a dokazování trvaly celých 62 let.
Debatu na závěr ozvláštnil Kryštof, všímal si svých prvotních nevyslovitelných vjemů z díla našeho autora (kontrastnost osobnosti i činů). Vyzval nás všechny, abychom, z čisté vody, vyjádřili subjektivní oslovení beze slov. Je pravda, že každý z nás v sobě takový impuls, či ponouknutí nosí. Udělali jsme to, každý kdo chtěl, řekl ostatním o svých pocitech. A byla z toho krásná poklona člověku, který měl rád lidi. Tak.
Teta Eva Sommerová
Co jsme od začátku roku přečetli, najdete na https://www.cbdb.cz/uzivatel-