Na výzvědy do Chocně a Brandýsa aneb teď už víme, co se skrývá podél trati.

Zatímco se milovníci zimních taškařic tetelili nadšením na našem Lyžařském víkendu v Beskydech, připravili jsme pro ty, co už delší dobu úpěnlivě vyhlížejí jaro (nebo prostě jen zbyli ve městě), na sobotu 17. února celodenní výlet pod názvem "Z Chocně hopsa hejsa dojdem do Brandejsa". A rámcové zadání jsme splnili. Ale nejen to.

V počtu 13 zájemců o objevení doposud utajených krás podél vlakové trati na Prahu, které našinci zůstávají utajeny, protože při běžné cestě vlakem do hlavního města nejpozději za Českou Třebovou usne a probouzí se zpravidla až za Kolínem, jsme se sešli na olomouckém hlavním nádraží. Přímý vlak nás odvezl přímo do Chocně, přičemž cesta trvala hodinu a chlup.

Město Choceň (německy Chotzen) se nalézá asi 15 km západně od okresního města Ústí nad Orlicí na obou březích Tiché Orlice. Město se skládá ze sedmi částí - Choceň, Březenice, Dvořisko, Hemže a Podrážek, exklávu tvoří katastrální území Plchůvky s místními částmi Plchůvky a Nová Ves. V celém městě je registrováno 1 972 domů, z toho v samotné Chocni 1 732 a žije zde přibližně 8 700 obyvatel. Město je významným železničním uzlem. (Wikipedie)

V Chocni nás zaujala novorenesanční budova "staré školy", barokní kostel sv. Františka Serafínského obklopený zvonicí, špitálem a farou, náměstí s opět novorenesanční radnicí a mariánským sloupem a také klasicistní zámek obklopený anglickým parkem. Protože jsme tu ale byli docela brzo a - jak se po hodině chození choceňskými ulicemi někteří dali slyšet - ještě jsme nic neušli, nebyla vůle si městečko vychutnat déle třeba někde od kávy. Naladili jsme se tedy na červenou značku a vyrazili směrem k Brandýsu nad Orlicí. 

Ta dvě městečka, kterým jsme dnes chtěli věnovat pozornost, spojuje řeka Tichá Orlice vytvářející kolem svého toku malebné údolí se skalními věžemi zvanými Peliny, pravěkým hradištem Hradníky se zbytky pozdější tvrze a řídkým osídlením staletých usedlostí či drobných provozů. Dokonce je zde i penzion, pravda, zavřený a k pronájmu. Příčinou podle našich skromných odhadů bude především to, že se nachází na místě, kde by nikdo soudný penzion nehledal. Hned u vysokorychlostní železnice, kde jezdí vlaků tolik, že se na nedalekém přejezdu ani nevyplácí zvedat šraňky. Pokud sem někdo kdy mířil na klidnou dovolenou, jistě byl rád, když už mohl zase jet domů.

Najednou se ale řeka stočila a my se ocitli u areálu bývalých brandýských klimatických lázní. Brandýs nad Orlicí (německy Brandeis an der Adler) je město v okrese Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji. Leží na obou březích řeky Tichá Orlice na spojnici okresního města Ústí nad Orlicí, které leží 11 km od Brandýsu, a Chocně, od které leží 5 km daleko. Má přibližně 1 300 obyvatel a rozlohu 434 ha. Městem prochází železniční tah Pardubice - Česká Třebová. Historické jádro města je od roku 1995 městskou památkovou zónou. (Wikipedie)

Po zhodnocení našich časových možností zvítězil ihned v podstatě bez nějakého přesvědčování názor, že se na všechnu tu krásu napřed posilníme. Restauraci, kterou jsme měli vyhlédnutou, ale okupovali turnajoví mariášníci. Naštěstí jeden z nich nemlčel a prozradil, že v té vedlejší hospůdce je také už otevřeno a že tam i vaří. A nelhal. Bylo tam pěkně teplo, chutně, pivně - no zkrátka přišlo to všestranně vhod. S plným žaludkem se totiž potuluje lépe. Nabytou energii jsme hned využili při výstupu na kopec nad náměstím, na němž dlí zbytky z kdysi mohutného hradu Brandýsa, který si nad údolím vystavěli za Přemysla Otakara II. (tedy ne místo něj, ale v jeho době) nějací tehdejší migranti přišedší z Němec. Po chvíli rozhledu a zaměření význačných bodů, které nám doposud unikly, jsme se k nim vydali dolů do údolí. Přes návrší s kostelem Nanebevstoupení P. Ježíše a výstavní vilu stavitele železnic, nynější sokolovnu, nám to tak akorát vyšlo k vlaku. Za hodinku, s přestupem v České Třebové, za níž se už klubou moravské hvozdy, jsme byli zpátky u nás doma. V pořádku, celí a bohatí o nové zážitky.

Vědomosti o záležitostech, které se kolem nás po celý den objevovaly, podrobně sděloval z připravených materiálů Hynek Pečinka. Všichni ostatní se pak starali o to, aby v naší skupině vládla bodrá nálada, kterou jsme tu a tam utrousili i domorodcům, kteří nám tak či onak zkřížili cestu. Zvlášť ten barman s pečenou kachnou nám ji zkřížil velice vhodně. Nejen ten, ale on v tom byl nejlepší.

Výběr fotek z výletu do Chocně a Brandýsa nad Orlicí najdete zde.