Setkání s knížkou v podzimních barvách
Tentokrát, v úterý 30. října, se nás sešlo devět a každý přinesl do deštivého, přesto příjemného večera něco nového, svého. Načala to Lenočka procítěnou četbou vlastní básně „Když hvězdy pláčou“.
Já jsem přišla s příspěvkem „Úhel pohledu“ – drobné zamyšlení nad dušičkovým počasím, které končilo povzbudivou větou, že „za pár měsíců přijde opět květen“.
Kryštof nám představil autora Hermanna Hesse a jeho knihu Narcis a Goldmund. Tento autor dostal Nobelovu cenu. Prý píše velice čtivě a dokáže vzdorovat sugesci. Stojí za to přečíst si od něj i jiné knihy, např. Stepního vlka, Plechový bubínek.
Bred měl knihu od Stephenie Meyerové: Stmívání. Říkal, že prvních 200 stran bylo bídných, ale strany 243 - 277 už docela šly. Druhý den nám napsal, že knihu již úspěšně zdolal. Podle této knihy byl natočen film a údajně ho mnoho mladých dívek a žen „baštilo“.
Hynek nám představil knihu od Václava Cílka: Kameny domova. Autor zde propojuje věci, vyzná se v historii i psychologii. Každá část naší vlasti má nějaký typický nerost. Např. kraj jihočeský má vltavín, Praha slivenecký mramor, východočeský kraj má achát. Naše Haná se žádným typickým kamenem chlubit nemůže, protože zde byla spraš, a z té se stala naše krásná, úrodná hnědočerná zem. (Bred a ostatní odborníci mi prominou moje zjednodušené vysvětlení).
Evka měla knihu finského spisovatele Mika Waltariho: Tajemný Etrusk. Tuto knihu má spojenou s velmi osobní vzpomínkou a mně zvlhly oči dojetím při jejím vyprávění. Waltari ale nenapsal jen tuto knihu a Egypťana Sinuheta, ale dalších 27 knih, novely, pohádky, poezii, ale i dramata.
Potom jsem představila knížku Laskavé slovo na každý den od Petra Weissmana. Jsou to drobné úvahy opravdu na každý den. S některými výroky se dá polemizovat, některé mohou sloužit k hlubší úvaze. Tato kniha se nedá číst najednou. Věřím, že si v ní každý najde něco pro sebe.
Potom jsme požádali Lenočku o další báseň z její tvorby a ona přečetla „Živote, stůj“.
Těším se na další Setkání s knížkou.
Marcela Moser